O nás :: About us

C​elý můj život je spjatý se psy a moje láska k nim je nejen získaná, ale i zděděná. Již můj dědeček Miloslav Holub založil v roce 1931 chovatelskou stanici „z Českého lesa“ a choval jezevčíkovité brakýře a německé krátkosrsté ohaře. Tuto stanici po něm převzal můj tatínek Ing. Miloslav Holub, který choval foxteriéry (v chovu tohoto plemene jej podporoval jeho strýc Zdeněk Holub, který je také choval), brakýře jezevčíkovité, německé drátosrtsté ohaře a německé krátkosrsté ohaře. Německým krátkosrstým ohařům zůstal věrný po celý život, mnoho let byl poradcem chovu a především se zasloužil o rozšíření černých běloušů či celočerných ohařů v Čechách
Já jsem si založila chovatelskou stanici „TERGY“ před 30ti lety, v r. 1984 (je to složenina ze jmen oblíbených ohařů). Nejdříve jsem chovala dlouhosrsté standardní jezevčíky, protože jsem měla naprosto jedinečnou fenku Lyrušku (Lyra z Lánského luhu), která už asi navždy zůstane povahově nejúžasnější fenkou, jakou jsem kdy měla.Ovšem na mezinárodní výstavě v Brně (v roce 1984) jsem se zamilovala do bíglů, kteří se přijeli vystavit ze zahraničí. Bohužel v Čechách neexistovali bíglové s PP a o bíglovi bez PP můj tatínek nechtěl ani slyšet, proto mi sehnal v roce 1985 první fenku Alinku (Foltos Bogárfülü Alin) z Maďarska. Naštěstí z Alinky vyrostla kvalitní fenka, která se výborně dědila a stala se zakladatelkou mého chovu a vlastně i chovu v tehdejším Československu). Úsměvné bylo první krytí Alinky, kdy jsme se domluvili s německým majitelem chovného psa a on byl tak ochotný, že přijel na hranice, kde se nakryIo (byl velký problém vycestovat a kvůli krytí feny bychom vízum nedostali ). Samozřejmě jsme si hned z prvního vrhu ponechali fenku Carmenku a tak to pokračovalo dále (proto máme tak velkou smečku bíglů). Také jsme už importovali z mnoha zemí přes 20 bíglíků pro osvěžení chovu a několik desítek pejsků od nás je ve světě u majitelů i chovatelů. Všechny námi odchované bíglíky (a samozřejmě i ostatní štěňátka) jsem milovala a miluji a ty známější najdete v rubrice hvězdy. Zatím tím mým pro mne jedinečným byl „Lesánek“ (Lesan Tergy) a obávám se, že druhý takový už nebude. Odchovala jsem i dva vrhy německých krátkosrstých ohařů a můj odchovanec Lordík (Lord Tergy) byl ve své době nejdokonalejším a nejúspěšnějším ohařem. Rozhodně je naprosto nezapomenutelný. Stejně důležitý byl pro mě i jeho děda „Denny“ (Irtis z Českého lesa). Také jsem se vrátila po letech k jezevčíkům a nyní mám hladkosrsté trpasličí a králičí jezevčíky. Ale mám je více jako zahřívadla do postele než na chov. S tatínkem jsme se v Německu na výstavě shlédli v bernském honiči a v roce 1992 jsme importovali z Německa a Holandska dvě fenky a pejska a založili chov tohoto plemene v Čechách. Mým jediným a jedinečným byl Harry (Herzbube vom Stüwenkopp).
Kromě vlastní chovatelské práce jsem byla poradkyní pro beagly, bernské honiče a krátce i pro německé krátkostrsté ohaře. Jsem mezinárodní rozhodčí exteriéru pro bígly, ohaře a jezevčíky.
K lásce ke psům jsem vychovávala i své děti. Myslím, že obě děti zdědily to správné nadšení pro chovatelskou práci, protože kromě pejsků jsme dříve chovali i kočky, králíky, koně, kozy a mnoho dalších malých zvířat (morčata, exotické ptáky, drůbež….).
Syn Rostík převzal po mém tatínkovi chov. stanici „z Českého lesa“ a nyní začíná s chovem jagdteriérů. Zatím má chovnou fenku Ajdu (Aida z Šubrtova chovu) a hned z prvního vrhu si ponechal malou Assinku . Jagdteriéry a později i bígly choval otec mého manžela Milan Krejzek a měl chov. stanici „Blekk“, kterou po něm převzala manželova maminka – Jarmila.
Dcera Anička je doslova zblázněná do bíglů a jsem šťastná, že se pejskům od malička věnuje a asi i proto jim tolik rozumí. Nejen že si s nimi vždy hrála a když jsem ji nemohla najít, byla u pejsků v boudě nebo v pelechu se štěňaty. Musím nerada přiznat, že většinou má lepší odhad než já, co se týká štěňátek a jejich dalších předpokladů a má i rychlejší postřeh a mnohdy lepší úsudek v názoru na exteriér psů. Tady se také projevily geny, protože správnému náhledu na psy, pochopení standardu, umět se ke psům správně chovat, to se nedá naučit, s tím se člověk musí narodit, pro to musí mít cit.Anička si také založila svoji chov. stanici „TERGYAN“ a těší se, že její odchovanci budou na výstavách úspěšnější než moji J Hned jejím „prvorozeným“ je pejsek „Modlej“ (Applause For The Best) a je to první modrý tricolor v ČR. Je to pejsek s úžasnou povahou a je i úspěšný na výstavách a věřím, že se prosadí v chovu. Anička zatím odchovala dva vrhy a z každého si ponechala dvě štěňátka, tak mám trochu obavy, aby takto nepokračovala, protože se nám příliš rychle rozšiřuje smečka.
Můj manžel Rosťa mne dřív velmi podporoval v chovu psů, dokonce se mnou jezdil po výstavách a sám psy vystavoval. Taky psům rozumí a dokáže mi poradit, který pes má jakou vadu a co se mu na něm líbí nebo naopak. Ale s větším počtem ponechaných psů a s nekonečným ježděním po výstavách, ho nadšení přešlo a nyní se mne a Aničku snaží v našem chovatelském snažení brzdit. Zatím neúspěšně! Sám má pouze jezevčičku Lilinku (Lollipop Tergy) a je rozhodčím pro lovecké zkoušky honičů.